Podobný článek jsme na internetu sami hledali dlouhou dobu. Našli jsme pouze vysoce odborné a v podstatě nic moc neříkající stránky o tom, co je CE, prohlášení o shodě, ze kterých jsme věděli to samé jako před jejich přečtením. Předem se tak omlouvám příchozím, kteří se těšili na informace o dalších lyofilizovaných potravinách. Tentokrát to bude z trochu jiného soudku.
Asi úplně na začátek zkusím popsat, co vlastně je to známé CE. Jde o označení výrobku a říká, že na daný výrobek bylo vydáno ES Prohlášení o shodě. Někdo se může divit, ale neznamená to nic víc, ani nic míň. To, že na něčem najdete CE vůbec neříká nic o tom, jestli je přístroj kvalitní, jak moc je výkonný nebo nebo že je vyroben na území EU. CE prostě znamená "K produktu existuje ES prohlášení o shodě".
Tím se dostáváme k otázce "Co je ES prohlášení o shodě?". Asi každý z nás už nějaké viděl, když si koupil konvici nebo ledničku. Zkráceně můžeme říct, že ES prohlášení o shodě je něčí závazek, že produkt porovnal s evropskými předpisy a shledal jej ve shodě s těmito předpisy. Ten někdo může být výrobce, dovozce nebo prodejce.
Když chcete vyrábět lyofilizátor, můžete si tak ES prohlášení o shodě vystavit sami (dokonce musíte - nikdo to za vás neudělá). Nicméně pokud patřičný orgán (zejména ČOI) přijde na to, že jste neověřili shodu s požadovanými normami EU, trest vás nemine a co se mi podařilo dopátrat, může jít až o desítky milionů. Jak ale zjistit, které předpisy se vztahují zrovna na váš výrobek a jak je poctivě ověřit? Buď máte fabriku plnou lidí a najdou se mezi nimi tací, kteří to udělají (např. revizní technik s patřičnou kvalifikací ověří shodu s vyhláškou 2014/35/EU o Zařízeních nízkého napětí) nebo se můžete obrátit na tzv. notifikovanou osobu (seznam zde). Aby to nebylo jednoduché, tak ne každá notifikovaná osoba může ověřovat cokoliv a jednotlivé firmy jsou různě specializované. My jsme nakonec vybrali Strojírenský zkušební ústav, s.p. (SZU)
Když je podepsaná smlouva, můžete přístroj odvézt do ústavu a radostně čekat na potrvrzení, že vše je v pořádku a protokoly o zkouškách se už tisknou. Namísto toho vám přijde seznam cca 20 bodů, co je špatně a co nevyhovuje normám. Něco se vyjasní na místě a něco je potřeba opravdu opravit / upravit, počínaje samolepkou jedné součástky, která je po minutě tření lihem nečitelná (tak to nařizuje norma), až po test přepětí 1250 V, kdy nějaká součástka propouští na "kostru" více jak 20 mA.
Můžete sice polemizovat o tom, při jaké příležitosti se do přístroje dostane více jak pětinásobek napětí, co je v zásuvce (sami jsme přišli pouze na moment, kdy by někdo AMARU připojil při bouřce přímo na hromosvod), ale nemá to smysl. Pravidla jsou pevně daná a když zvolíte cestu ověření notifikovanou osobou, můžete se spolehnout, že budou dodržena do poslední čárky.
AMARU při testu měření EMC (úspěšném)
Když kladně vyřídíte všechny připomínky zjistíte, že šlo pouze o jednu zkušebnu (např. elektro) a podobný proces vás čeká ještě na měření elektromagnetické kompatibility (EMC) a zrovna tak stran strojního zařízení 2006/42/EC (česká verze je NV 176/2008 Sb.). Čistého času zabere celé ověření asi měsíc, ale v tom samozřejmě není započtený čas nutný pro převoz přístroje mezi Prahou a Brnem nebo čas, kdy přístroj upravujete tak, aby vyhověl.
Může to znít, jako bychom si chtěli stěžovat na nesmyslné normy a požadavky Evropské unie, ale opak je pravdou. Přeci jenom může výrobce v noci klidně spát, když ví, že každý AMARU je bezpečný, splňuje i několikanásobné limity a lze jej bez dalších obstrukcí prodávat do všech členských států EU. Už aby to bylo...