Lyofilizovaný hrášek

Nejednou jsem zde varoval čtenáře našeho blogu, že slupka je nepřítel lyofilizace, který musí být... ne zničen, ale alespoň poškozen. Zejména různé bobuloviny je potřeba jakýmkoliv způsobem narušit, protože slupka v přírodě je od toho, aby se voda nedostala ven. V lyofilizátoru se tak stává překážkou. Jak je to ale s hráškem?

Příprava

Protože jsem vzal zavděk opět mrazeným hráškem, byl jsem ušetřen dlouhého loupání lusků. V tomto případě nám nejde toliko o kvalitu výsledného produktu, jako o test samotný. Díky tomu stačilo nasypat na každý tác cca 1,5 kg kuliček a naložit do AMARU.

Zamrazení

Oproti minulé kukuřici si hrášek přebral AMARU hned po příjezdu a tak se zamrazení ujal sám lyofilizátor. V důsledku je to nákladnější, než zamrazení v mrazícím boxu, ale zase je proces plně automatický a do vykládání nepotřebuje zásah uživatele.

Hrášek už byl po transportu z obchodu trochu rozmrzlý. Přesto mu stačilo na dosažení potřebné teploty kolem -25°C necelých 14 hodin mrazení.

Sušení

Nastaveno obvyklých 30 hodin sušení, avšak podle grafu by stačilo dokonce o 1 - 2 hodiny méně. Určitě, kdybych nakládku opakoval, vyzkouším postupně vždy hodinu ubrat a proces by se mi tak optimalizoval na ideální dobu.

Výsledek

Posuďte sami na videu níže:

Dokonale suché a přitom stále zelené kuličky, které lze rukou rozdrtit na prášek.

V případě hrášku totiž funkci slupky zastupuje samotný lusk. Povrch kuliček pak vodu v podobě páry nikterak nezadrží a dokonce (podle rychlosti sušení) ani nezdrží.

Využití

Sušený hrách vydrží velmi dlouho sám o sobě. Díky tomu, že lyofilizace z produktu odebere ještě více vody, než konvenční metody sušení, trvanlivost lze předpokládat ještě delší. Navíc jej lze rozemlít v běžném mixéru na prášek jemný jako pudr, který funguje nejen jako dochucovadlo, ale i jako perfektní barvivo.

Fantazii se meze nekladou.